♥Děkuji Vám za všechno co pro mě děláte♥A že sem chodíte ;)

Červen 2006

New Něm. Bravo

29. června 2006 v 16:28 | RoCK-DeViL |  THčka v ČASÁCÍCH

Když se řekne láska-5.díl

22. června 2006 v 22:28 | RoCK-DeViL |  ""FF-Když se řekne láska""
,,Tak to je něco...." hlesla Dany,, Co budem dělat?" tázavě se na mě podívala. ,,No coby! Musím se vrátit a podívat se, esli tam ještě někde není" řekla jsem roztržitě a vracela se zpátky do haly. ,,A víš vůbec, kde jsi ho asi ztratila?" ,,Ne, všimla sem si až teď, že ho nemám". Pustily jsme se s Dany do hledání, ale přestože jsme prolezly téměř celou halu, mobil jsme najít nemohly. ,,Hele a co tak zkusit se jít podívat někam do kanceláří...třeba ho někdo našel a donesl tam" navrhla Danča. ,,To by šlo" udivila jsem se, že mě tahle varianta nenapadla už dávno. ,,Ale víš vůbec, kde tu ty kanceláře jsou?" zeptala jsem se ještě. ,,No to nevím, ale když to tu prolezem všechno, tak je určo najdem!" navrhla další pozitivní návrh Dany. ,,Hm...snad jo". Tak jsme se pustily do hledání mobilu v prostorech, kde by ,,asi" někde měly být kanceláře. Bloudily jsme chodbami a vypadalo to, že za chvilku fakt prolezem úplně celou budovu. Když jsme už nevěděly, kam by jsme ještě zašly, dobloudily jsme do nějaké novější části domu. ,,Tak tady by to mohlo někde být" spozorněla Danča, když jsme vešly do nějakých dveří. Místnost, do které jsme vešly byla celkem dost prostorná. Na jedné straně byla sedací souprava a na druhé různé repráky, zesilovače zvuku, hudební nástroje a různé další věci. ,,Jé, kde to jsme?" obživla trochu Dany a hnedka se šla podívat na ty různé hudební pomůcky, které ji očividně zaujaly. ,,Tady to nebude...Dany pojď!" řekla jsem už celkem naštvaně, protože jsem byla hodně unavená a chtěla jsem už být doma. ,,Ten mobil už nenajdem, nemá to cenu, ztratila jsem ho a .... ,,Co to tady provádíte?!" zahřměl najednou nějaký cizí hlas.
,,My jenom..." zakoktala se Danča a udiveně koukala na cizího muže, který se na nás díval, jako kdyby jsme se tam chystaly odpálit bombu. ,,My jsme jenom něco hledaly" doplnila jsem Danču a koukala jsem se rychle i s Danielou někam uklidit. Ten chlap to ale nějak prokouknul a stoupl si ke dveřím a divně se na nás díval. ,,Nikam nepůjdete! Vy jste jenom další potřeštěné fanynky, které se tu snažily zase něco ukrást, že? Ale to vám neprojde...jen počkejte!!!" Teď jsem se zas pro změnu na něj dívala jak debil já. ,,Cože? Kdo je tu u vás potřeštěná fanynka? Co si o sobě sakra myslíte?" vypěnila jsem na toho chlapa kterej na mě čuměl jak na nepřítele č.1. ,,No tak nedělej ze sebe svatou, laskavě...." ,,A co mám ze sebe dělat? Já si jen něco hledám a narazím tu na blázna jako ste vy, a eště k tomu mě tady nadáváte do zlodějek!" teď jsem byla naštvaná tak, že bych nejradši někoho zabila. V první řadě asi Danču, protože jen kvůli ní jsem na ten koncík šla... Ale i sama Dany byla v šoku, když na nás ten chlap vletěl, takže jen stála, narozdíl ode mě byla zticha a furt nemohla uvěřit, v jaké trapné situaci jsme se ocitly. Chlap vypadal, že by mě nejradši roztrhnul. ,,Cos to řekla? Ty seš jen obyčejná lhářka a zlodějka a já ti to teď pěkně spočítám!!!" zajiskřilo se mu v očích. ,,Tak to by mě teda moc zajimalo jak" usmála jsem se, i když bych jsem byla zlobou celá bez sebe. ,,Moc se nesměj, však ono tě to přejde!" zahřměl zase ten cvok a chystal se otevřít dveře na druhé straně pokoje. ,,No to jo! Hned celá žhavá s váma půjdu....Pojď Dany, jdeme domů" křikla jsem na Danču, která se najednou probrala z transu, jak mě a chlápka s téměř otevřenou pusou poslouchla. Ani se jí nedivím, já sama jsem se divila, kde se ve mě ta drzost bere, ale tohle na mě bylo prostě moc! Už jsem byla s Dany skoro u dveří, z kterých jsme přišly, když v tom se z druhé strany přihnal zase ten chlap a začal zase tu svoji uřvanou písničku. ,,To si opravdu myslíte, že mě tak lehce proklouznete?" začal se hnusně smát ,,tak to teda rozhodně ne!" dokončil větu. ,,Ale já myslím, že jo!" zařvala jsem taky chtěla jsem otevřít dveře, ale ten cvok před ně skočil zrovna, když jsem šáhla na kliku. Bylo to neuvěřitelné. Já se zespot snažila otevřít dveře a uvolnit si ruku, kterou se mě chlap nejspíž snažil rozdrtit, jak se pokoušel zabránit mě dveře otevřít. Danča mě přispěchala na pomoc a dělala co nejvíc mohla, aby mě chlapík o dubové dveře nerozmáčkl. Vzájemně jsme na sebe řvali, ale moc to nepomáhalo. ,,Tak a už tě mám!" vykřikl vítězoslavně chlap, když se mu podařilo moje sevření povolit. V tu chvíli se Dany trochu narovnala ze své polohy na zemi, jak se pokoušela chlapíka odstrčit a jednu mu pořádně uštědřila....na dost citlivé místo. ,,Au!" zavyl ten cvok a tlak na moji ruku konečně povolil. ,,Co se to tu děje?" ozval se najednou úplně nový hlas..........POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ
autorka:Margaritka

Mých 15 a Tokio Hotel-5.díl

22. června 2006 v 22:26 | RoCK-DeViL |  ""FF-Mých 15 a Tokio Hotel""
Samozřejmě že nadšeně kývneme, a tak se jde. "Jo a abychom se představily, já sem Péťa a tohle je Kýna" řeknu dodatečně a kluci přikývnou. V zákulisí mají děsnej bordel, a jako by mi Tom mluvil z duše řekne "No jak vidíte to hledání fotek bude trvat asi dlouho, nedáte si zatím něco k pití?" Já s Lenou jako jeden muž přikývneme a sedneme si na Billovo vyzvání na židle u stolku. Když Tom přinese pití řekne se smíchem "Bille co kdybys přestal čumět na Péťu a radši nám pomohl hledat?". Já i Bill se trochu začervenáme (teda Bill trochu víc) ale pak se otočí a začne s ostatníma klukama hledat. Trvá to dobrou půl hodinu, než se Georg konečně přestane hrabat v baru plném REDBULLŮ a vítězoslavně prohlásil, že je konečně našel. "Mezi redbullama? nechápavě se zeptal Bill "jak se tam asi dostali, kdopak nám to poví Tome? všichni jsme se začli hrozně smát až sem málem spadla pod ten mramorový stůl co jsme u něj seděli. Tom udělal psí očka a úplně nevine řekl "No úplně přesně to nevím ale mám svou verzi." "Jo tak ty máš svou verzi, tak to my máme taky svou verzi." řekl Bill a to už jsme vážně nemohli a začali jsme se řehnit že to muselo bej slyšet až do sálu. "Tak jo kluci podepíšem to než vás zase napadne ňáká volovina a začnem se zase svíjet v křečích smíchu." To sem měla zase výbuch i když ostatní se nesmáli. Já jak se jednou začnu smát tak nejsem k zastavení. To pak vždycky zase rychle zmlknu ale přesto se uvnitř směju a řeknu nevině "Co na mě tak koukáte, já se nesměju." a to už mají zase všichni výtlem. Když jsou konečně schopni slova, podepíšou nám ty fotky. "Tak jo my s Gustavem už musíme jít" řekne Georg, popadnou svoje věci a odejdou. No, a já si dojdu na pódium pro kytaru a sezbírám všechny ty věci co nám tam faninky naházely a ty Bille zatím zbal naše věci." řekne Tom a Lena hned vyskočí, že půjde s ním. Tak jsme tam s Billem zůstali sami. Začne rychle házet věci do tašky a když je hotovej sedne si ke stolu vedle mě. Trochu se osmělim a zeptám se, jestli by mi nedal číslo na mobil. Bill nejdřív trochu cuká, ale když mu slíbim že ho neřeknu žádný zblázněný fanince, tak mi ho nadiktuje a já si ho uložím do mobílku. Pak najedno přijde ta pověstná trapná chvíle ticha a nikdo z nás zjevně něni schopen ji ňák prolomit, tak tam jenom sedíme a čučíme do země jak mentálové. Kýna s Tomem furt nejdou a pomalu mi to začíná bejt divný. Co tam jenom můžou dělat tak zatraceně dlouho?? Na moji nevyslovenou otázku odpoví hlasitý smích pocházející z oblasti pódia takže je mi hned jasný že tak rychle se odsud asi nedostaneme. Vlastně nechápu proč tak spěchám, sedím tu přeci s celoevropskou hvězdou..............
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ
autorky:Jitka a Kýna

Český Bravo-spešl o Tokio Hotel

20. června 2006 v 21:55 | RoCK-DeViL |  THčka v ČASÁCÍCH
No jako je to super,že maj o ně v Bravíčku takej zájem.Ale nadruhou stranu je tam šecko co víme,starý fotky který známe z netu.A navíc-Bez plakátku..=(
Sem se na něj jako těšila a nic...Zklamali mě nooo..Ale ten test je good..Vyšel mi Bill a mojí égře taky. ;)

Tak todle je moci přehnaný

20. června 2006 v 21:46 | RoCK-DeViL |  ***Novinky***
Hej jako chápu lidi že jsou celý paf z THčáků,ale tohle je už i na mě(docela odolnýho člověka=D)moc..DyŤ ty lidi nemají rozum.To máme národ...Podle mě je to totiž někdo z Česka ptž když se pořádně mrknete na sešit,na štítku by mohlo bejt napsaný literatura a navíc ten náramek z popcornu,ten mám taky..Taková bolest,při řezání,jen kvůli jedný skupině?!!

Jo a etě něcooo,fím že todle sice nemá v novinkách co dělat,ale nevěděla sem kam to šupnout.=/



HeHe..=D

20. června 2006 v 21:31 | RoCK-DeViL |  Animačky
Humáč...Hej by mě zajímalo čo to robil..Vyzerá ako ňáký králík,co?No fakt hukot no.......

Handicap-3.díl

20. června 2006 v 15:43 | RoCK-DeViL |  ""FF-Handicap""
"Vy ste to,no..to..z Tokio Hotelu,že?"Zeptám se..Ty woe jako nic trapnějšího sem ani říct nemohla."Jo,to jsme.."Usmějou se kluci a trochu jim cukaj koutky."Byla sem na vašem koncertě."To už se kluci rozesmějou,nevím proč,asi jim taky přijde trochu komický to,co tu žvaním za kraviny.Ale fakt nevim o čem s něma mám jako komunikovat,no."A co na něj říkáš?"Zeptá se po chvíly Gustav."No jasně že byl super.."Odpovím klukům s úsměvem."A kde máte Billa s Georgem?"No ti jsou ve skušebně,odpočívaj.Je to asi nějak zmohlo ten koncert."Řekne Tom."Hele a co takhle číslo tvýho mobilu?Zeptá se ještě Tom s úsměvem.""Já se jen rozpačitě usměju a celá se rozzářím.Napíšu teda svoje číslo na kousek papíru kterej vylovím v tašce a podám mu ho.Hele tak mi pudem,ju?"Řekne ještě Tom a zvedá se ze židle."Rádi sme tě poznali."Mrkne na mě Gustav."No počkej a jak se vlastně menuješ?"Dodá ještě rychle Gustav.."Patricia,..no spíš Pat."Kluci se na mě usmějou a odcházej.."Čauec Pat."Mávne na mě ještě Tom a zmizí.Já tam furt sedím jako opařená a zářím jako sluníčko.Najednou si všimnu že proti mě jde máma."Jé ahoj mami.""Ahoj Pat.."Usměje se máma a dá mi pusu na čelo."Tak jdeme?""Jo jasně,"Odpovím a přesunu se ze židle na vozík.Pak mě máma doveze až autu kde se zase přesunu z vozíku do auta,s pomocí mámi,máma dá vozík do kufru a jedem na hotel."Tak co jaký byl koncert?A zvládla si všechno?""Joo mami,všechno o.k."Obrátím oči nahoru,má o mě pořád takovej strach kruci.Když jsme na místě,vyjedem na do třetího patra výtahem a jdeme k pokoji s číslem 452."Jé,prima pokoj."Usmívám se jen co vjedu dovnitř.Pokoj je oranžovo-bílej a celkem velkej.Je rozdělen na dvě takový části,jedna představuje kuchyňku,ale jen takovou malou do který se sotva něco vleze a v druhý polovině sou dvě postele a velká skříň vedle který je okno.Hned si vyberu postel kter je naproti oknu a máma mi tam poloří mý věci.Ani vybalovat nebudu.Máme toho s sebou opravdu minimum,jen si zanesu zubní kartáček s kelímkem a pastou do kuchyňky na umyvadlo.Sprchy sou ve všech pokojích společný,až na konci chodby.Jsme totiž v tý levnější části hotelu.Na jednu noc by něco drahýho asi ani nemělo cenu.Jelokož je už jedenáct večer,tak si jdu vyčistit zuby a vykonat večerní hygienu.Zítra vstáváme už v šest,máma má být brzo v práci tak abychom ztihli přijet v klidu domů.Máma už si šla taky lehnout takže zapluju do svýho tvrdýho,hotelovýho pelíšku a spím.No spím.Spíš pořád ještě dumám nad tím,jaký sem to měla vlastně neska štígro s těma klukama.
Ráno:vzbudí mě pípání máminýho mobilu..."Hmm "Zavrčím a otočím se na druhej bok.Po ránu bejvám trochu víc protivná no."Paty,vstávej už,nebo to neztihnem.""Ale dyť už vstávám.."Řeknu a zastrčím hlavu pod peřinu.Nakonec přece jenom vstau,nebudu furt poslouchat to mámino rozčilování..Sbalím těch pár věcí co tu mám,obleču se,namaluju,učešu a jsem hotová.
O chvíly později:Cesta autem až tak úmorná není.Stačí si vzpomět že jsem byla blízko Tokiákům a všechny chmury ze mě náhle opadnou.Doma se se mnou v rychlosti máma rozloučí a valí autem do práce aby nepřišla pozdě.Rozjedu se do svýho pokoje kde sebou plácnu na postel a jen tak čumím do stropu.Najednou mi začne hrát mobil.Přišla mi smska od Toma,jupí...Sem myslela že si to číslo bere jen tak a že se už neozve................POKRÁČKO PŘÍŠTĚ
autor:Leňulí(já)

Mých 15 a Tokio Hotel-4.díl

20. června 2006 v 15:36 | RoCK-DeViL |  ""FF-Mých 15 a Tokio Hotel""
"Mě se chce strašně na záchod a už to vážně nevydržim." "Neměly jsme pít tolik té coly teď jsme na to doplatily." řeknu " mě se totiž chce taky." dodám.,,Lenko já už to nevydržím takže vpadneme do prvních dveří který uvidíme a zbytek přenecháme osudu.´´ navrhla jsem. .,,Záchranaaaa´´ zvolala sem, když Kýna objevila nějaký dveře. Rychle sem do nich vletěla a oddechla sem si.Ale když sem se vzpamatovala tak sem zjistila ze nejsem na záchodě ale přímo na podiu. ,,Lenko´´otočila sem se na ni ,,No, co je?´´ ,,Sem na podiu, že jo´´ ,,Bohužel jo´´ odpověděla mi v závalu smíchu. Vůbec sem nevěděla co mám dělat a tak první co mě napadlo bylo, jít za Tomem, protože byl nejblíže a zeptat se ho kde sou záchody.A taky sem to udělala. ,,Tome , promiň že tě vyrušuju ,ale kde sou záchody´´ zeptala sem se ho. ,,Cože?´´zeptal se a začal se smát. ,,Prosim tě řekni mi kde sou záchody nebo to tady pustim´´ vyjela sem na něj.,,Tak dobře, prostě půjdeš o jedno patro nahoru a hned ty poslední dveře vpravo´´ ,,Díky, snad se ještě potkáme, ahoj´´ řekla sem mu a hned jsme s Kikčou pádily na záchod. Když obe vykoname svou potrebu a vracime se dolu kecame o tom jak sou kluci úžasný a jak Bill úžašně zpívá a když najednou jsme na schodech zaslechly jak nějaká pomatená faninka řve: "Dal mi autogram, dal mi pusu on na mě promluvil, na mě, aaaaaaaaa." To nám to cvaklo. "Ta autogramiáda, jak sme na ni mohly zapomenout." vykřikne zděšeně Lena a obě jako na povel vystřelíme div se nezkutálíme a vtrhneme do sálu kde autogramiáda probíhala. Poslední histerické faninky odcházely a kluci z TH už odcházeli. "Sakra, pozdě. vykřikla jsem a Tom se zvědavě otočil. Když mě uviděl, doslova se mu rozzářily oči. "To je ta holky se záchodem." Vykřikl a všichni THčáci se taky otočili. "Proč jste nepřišly při autogramiádě?" zeptal se Bill a krásně se na nás kouknul, hlavně na mě. "Protože jsme byly na tom záchodě a trochu jsme se zakecaly." řekne Lena protože já jako v hypnóze čumim na Billa. Když se vzpamatuju zeptám se "dáte nám ho ještě? Myslím autogram." "Jo jasně" řekne Tom "ale bohužel už nám došly fotky, který jsme podepisovali, ale můžem se kouknout, jestli nejsou ještě nějaký v zákulisí." "Půjdete s námi?" zeptá se pro změnu Gustav............Pokračování příště
autorky:Jitka a Kýna

Mých 15 a Tokio Hotel-3.díl

20. června 2006 v 15:33 | RoCK-DeViL |  ""FF-Mých 15 a Tokio Hotel""
"Tak jo dělej, makáme je čtvrt na osm a jede se tam čtvrt hodiny.Takže máme nejvyšší čas pohnout zadkem a začít ze sebe dělat lidi tak pojď." Já se rychlosti kulovýho blesku zvednu, vpálim k sobě do pokoje a začnu vytahovat oblečení speciálně pro tuhle příležitost. Krátkou khaky sukni která mi jde skvěle k blond vlasům, červené tílko se stříbrným potiskem a přes to kratičkou, jeanovou khaky bundičku. Dám si hodně řasenky, tužku, olivově zelené stíny a lesk na rty. Kýna si vzala tříčtvrťové jeany se štrasovými kamínky, širokej stříbrnej pásek, žlutý triko a jeansku, oči si zvýraznila linkou, modrými stíny a pusu si přetřela taky leskem. Každá jsme si daly věci do ledvinky, protože by nám kabelky překážely. Venku jsme usoudily že tam budem rychleji MHD neř taxikem a tak jsme rychle běžely na autobusovou zastávku. Jako bychom to měli spočítané jel nám autobus hned. Byla to jen jedna zastávka takže jsme tam byli v 7:40. K našemu velkému překvapení se všichni fanoušci těsnali před budovou koncertního sálu a u dveří stál nákej chlap který zrovna hlásil že koncert je z technických důvodů odložen na půl hodiny. "No to je fakt super:" řeknu trochu podrážděbě. "Klídek, ber to z té lepší stránky" snaží se mě uklidnit kýna "máme aspoň dost času abychom se prodraly co nejvíce dopředu." "To je pravda." Řeknu a tak se začnem hlava nehlava prodírat davem histerických fanynek. Po půl hodině jsme už asi jen metr od vchodu když se najednou otevřou dveře a všichni se začnou hrnout dovnitř a řvát ještě víc takže si radši zacpu uši. To by mi tak scházelo, ohluchnout těsně před koncertem své oblíbené skupiny. V tom děsivém davu se nám s Lenou přeci jen povedlo se od sebe neoddělit na metry daleko a dokonce se zvládnem přes ten hluk domluvit že se na šatny vykašlem a pujdem hned do sálu. Vběhly jsme do něj a snažily se zabrat si ty nejlepší místa a kupodivu se nám to podařilo. ,,Ty jo" řvala my do ucha Kikča. A protože už to začínalo musela se na ní zařvat ,,Zmlkni Kýno už to začíná, copak ty to chceš propásnout ´´ ,,Ne nechci ani náhodou dobře, dobře už sem ticho ´´ Už to bylo tady ,,Uuuuuuuuu´´ řvali jsme s Kikinou a pískali. Tom, Georg a Gustav si brali do rukou nástroje a připravovali se. Bill si vzal do ruky mikrofon a zakřičel ,,Tak co dáme si první písničku ´´ A všichni řvali ,,Jo jo jo jo jo jo´´ Byl to naprostej odvaz a my s Lenou tančily nepřetržitě až do poslední dvanácté písničky. "Bylo to fakt žůžo." řeknu Kýně když odcházíme na autogramiádu do vedlejšího sálu. " Ale je tu malej problém." řekne. ..........POKRÁČKO PŘÍŠTĚ
autorky:Jitka a Kýna

Když se řekne láska-4.díl

20. června 2006 v 15:30 | RoCK-DeViL |  ""FF-Když se řekne láska""
I zbytek koncertu byl good. Mě se nejvíc líbila písnička Schrei, kterou si podle mě Bill oblíbil, protože právě v ní se nejvíc odvázal a zpíval fakt super. Když jsem ho tak chvilku pozorovala, tak sem si říkala, že je opravdu dobrej. Dany se na rozdíl ode mě dívala pořád na Toma, který k její radosti stál na naši straně podia, zatímco Bill cestoval z jedné strany jeviště na druhou.
Když koncík zkončil, tak tradičně následovala autogramiáda. ,,Margarit, dělej!" popoháněla mě Danča, když jsme opouštěly naše místa u podia. ,,Musíme si pohnout, esli ty podpisy chceme" a rozběhla se k místu, kde právě kluci přišli rozdávat autogramy. Když jsme tam ale přišly, tak už tam byla kupa holek, a tak nám nezbylo nic jiného než si řadu vystát. ,,Bože, tak to je super..." neodpustila jsem si, když jsem to viděla. ,,Však to nevadí" uklidňovala mě Danča ,,dneska se tam eště dostanem" ,,Jo?, tak to je dobře, že jsi mě to řekla. Já zapomněla, že je teprv 00:35 a do rána zbývá už jenom tak 5-6 hodin... To Danču rozesmálo a mě taky, a tak jsme se snažily o to víc se dostat blíž ke klukům. Po určité době mě to čekání ale přestalo bavit. Rozhodla jsem se, že než si Dany vyčká tu řadu, tak já si zatím odskočím. Jenom jsem jí to zdělila a začala jsem se prodírat zástupem nazpátek. Protože cesta kolem podia nebyla tak plná, rozhodla jsem se, že půjdu radši po ní. Bohužel ani takto jsem se nevyhnula rvačkám, které se tam začaly mezi fanynkama rozrůstat. ,, Ty krávo co si o sobě myslíš?" zaječela jedna holka a vrazila brunetě stojící vedle ní facku. Ta si to od ní samosebou nenechala líbit a pustily se do sebe. I když jsem se je snažila nějak šikovně obejít, podrazila mě jedna z nich nohu a já sebou sekla na zem. Jak sem se zvedala na nohy, proklínala všechny kolem sebe a odcházela pryč, nevšimla sem si, že mi něco chybí. Konečně jsem se dostala na klidné prostranství, kde jsem si u stánku dala kolu a čekala na Danču, tak, jak jsme se domluvily. Trvalo to asi tak hoďku, když se objevila konečně i Dany. Celá zářila a tvářila se moc spokojeně. ,,Tak co? Máš všechny podpisy?" zeptala jsem se , když dorazila k mému stolu a objednala si rovněž kolu. ,,Jo mám" vyhrkla. ,,Vlastně všechny ne" dodala trochu zklamaně. ,,Chybí mě Tom! Nemohla jsem se k němu dostat!" ,,Tak od něj dostanež příště!" usmála jsem se na ni. ,,Taky doufám" usmála se na mě vyčerpaně Dany. Jak jsme tam tak seděly a popíjely kolu, Danča mě s radostí vyprávěla svoje zážitky. ,,No a když sem ho poprosila o podpis, tak se na mě krásně usmál... je skvělej" dokončila svoje vyprávění Dany. ,,Tak jdem?" zeptala se Danča když dopila svůj drink. ,, Jasně, jdeme" odpověděla jsem a vykročily jsme směrem k východu. ,,Dančo počkej!" vyhrkla jsem po chvíli. ,,Nemůžem jít" zakoktala jsem se. ,,Proč" podívala se na mě nechápavě Dany. ,,Ztratila sem mobil".........POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ
autor:Margaritka

Když se řekne láska-3.díl

20. června 2006 v 15:28 | RoCK-DeViL |  ""FF-Když se řekne láska""
Ráno se probudím relativně brzy, což mě teda dost překvapí, protože jsem neuvěřitelnej spáč. Je to ale skvělé probuzení, při představě, že je první prázdninový den. Když snídám, pustím si televizi a nestačím se divit. Ať přepnu na jakýkoliv kanál, všude se zmiňují o tom, že skupina Tokio Hotel budou mít dnes u nás koncert. Televizi radši vypnu a jdu si zapnout hi-fi věž. K mému úžasu se problém ,,Tokio Hotel" opakuje i tam. Jelikož ty ,,super novinky" sem už několikrát slyšela od Danči, tak si zapnu CD. Když slyším co to je, tak sebou málem seknu. Hraje CD Schrei, které tu Danča jednou zapomněla. ,,To si užiju na koncertě" pomyslím si a letím CéDéčko vypnout.
Celý den byl jinak v poho až na to, že mě Dany asi tak vždy po třech hodinách volala a ptala se, esli s ní na ten koncík opravdu půjdu. Konečně je tu ten dlouho očekávaný večer, na kterej čekala hlavně Danča. Jsme domluvené na sedm u nás před domem. Když jdu po schodech dolů před barák, ozve se zvonění. Danča je přesná, a co se týče tak důležité akce, jako je koncík Tokiáků, tak je přesná dvojnásob. ,,Ahoj Margi" usměje se na mě. Když se na ni podívám, musím uznat, že ji to fakt sluší. Na sobě má modré tříčtvrťáky a nové tričko s nápisy, které jsme včera koupily. ,,Ahoj" pozdravím na oplátku. ,,Tak co, jdeme?" ptá se nedočkavě Dany a já ji aji chápu. ,,Jasně!" usměju se na ni konečně, a společně vyrážíme směr hala Magister. Když dorazíme na místo, už je tam nespočetně fanoušků, hlavně fanynek. ,,Wow! To je ale řada!" uleví si Dany. ,,Tak to teda je" reaguju na Dančin názor. ,,Hele a máme vůbec lístky?" vzpomenu si najednou, a tak trochu doufám, že ne. ,,To víš, že jo! Bez těch by sme se asi daleko nedostaly!" rozesměje se Dany. V tu chvíli se do haly otevřou dveře a nenadálý houf fanynek nás vtlačí dovnitř. Pokoušíme se dostat co nejblíž podiu, ale není to tak lehké, protože se o to s námi pokouší asi tak 5000 dalších holek. Když se vynoříme z davu (kupodivu etě celé), zjišťujeme, že jsme se probojovaly do druhé řady. ,,Senzace!" jásá Danča. ,,Senzace jako to, že eště žijem a nejsme celé potrhané?" zeptám se zničeně Danči. ,,Ne to, že jsme až v druhé řadě! Teď máme i malou neději, že na ně líp uvidíme!!!" Nato v hale pozhasínají světla a jediným osvětleným místem zůstalo jeviště. Hned po té se ze všech stran začnou ozývat výkřiky a jásot. Na podium vešli čtyři kluci a show začala. Ten černovlasej (Bill, jak mě Dany upřesnila) řekl pár uvítacích vět a začali hrát takovou dost známou písničku, jak sem podle textu poznala, byla to Durch Den Monsun............pokráčko příště
autor:Margaritka

Handicap-2.díl

11. června 2006 v 20:54 | Milášínek-Leňulka =) |  ""FF-Handicap""
Do začátku koncertu zbejvá ještě dobrá půl hodina.Přiznám se že by mi bylo teď rozhodně líp,kdybych tu sebou někoho měla.Co tu proboha budu tu půl hoďku dělat?Cejtím na sobě pohledy ostatních.No jo,to se nestává aby se tu objevil někdo takovej jako já...respektive vozíčkář jako já.Zajedu do místa kde není tolik lidí,i když vybrat ho mi dalo hodně práce,protože všude je tlačenice,každej chce chytnout nejlepšího fleka v hale a tak se snaží bejt co nejvíc ve předu.Nj..bylo by to dobrý bejt při koncíku Tokiákům co nejblíž,ale já se o to ani nesnažím.Nebudu se přece cpát dopředu s vozíkem.Jen tak si sedím a pozoruju dav šílejících fanyn.."Biiiill"Ozývá se z jedný strany a hned to překřikuje hlas někoho dalšího.Nakonec to čekání přečkám živá a zdravá.Mno celkem se divým páč se na mě s každý strany lepí nějaký ledi,většinou holky.Najednous se dav začne někam hrnout,popojedu kousek do prava abych líp viděla.Všichni se začnou hrnout do haly..Já jedu mezi posledními.
V hale je to takový šikmý,takže jedu až upo navrch,všichni ostatní se hrnou opačným směrem.Na vrchu musím být abych z toho koncertu alespoň něco měla.Přeci jenom když sedím a všichni ostatní stojej..
Pět minut slyším jen řvaní fanoušků,ale fanynek je prostě valná většina.Pak se na podiu objeví Gustav,hned za ním Tom pak jde Goerg a jako poslední kráčí Bill."Biiill""Toooom.."Řvou fanynky.."Geooooorg"Zakřičím i já.Ne proto,že bych měla Georga nejradši,jen se mi zdá že Georgovo jméno slyším jen velmi málo.Mám je ráda všechny stejně.Bill řekne něco německy.Němčinu se učím už osm let,tak to mám celkem zmáknutý a rozumím mu.Řekl něco jako že všem moc děkují za podporu kterou tady v Čechách mají.Pak začnou hrát Rette mich,kterou mám asi ze všech nejradši.Zpívám spolešně s Billem,ostatně jako ostatní holčiny tady v hale.Po Rette mich odehrajou asi dalších 9 songů a mizej v zákulisí,ale fanynky řvou o přídavek,tak se vrátí z5 na podium a zahrajou ještě nějakou skladbu z dob,kdy byli ještě Devilish.Upe na to čumím s pusou dokořám,nečekala sem že by mohli hrát zrovna něco od Devilish.Po přídavku už kluci opravdu mizej z podia.Fanyny šílej dál a já řvu s něma.Pak se všichni hrnou před halu kde kluci rozdaj ještě pár podisů a pak někam odejdou,nemám páru kam.Já samozdřejmě nemám podpis žádnej,mrzí mě to,ale utěšuju se tím,že většina holek tay je na tom stejně jako já,takže bez podpisu.Rozdali jich opravdu jen minimum.Ještě se naposled otočím po těch šílejících fanynách který furt řvou jako splašený,div že neomdlívaj,přesto že už jsou Tokio Hotel dávno pryč a rozjedu se na smluvený místo kam pro mě máma přijede,tedy do baru.I když je 9 hodin večer,lidí v baru moc není a tak chytnu bezva místo v rohu místnosti.
Přesunu se z vozíku na židly a čekám až přijde číšník,vozík zasunu za dřevěnou desku která je za mnou.Nemusí každej vidět že jsem tělesně postižená,ne?Když přijde číšník objednám si jahodovej džus a pak tam jen tak sedím,piju ten džus,čekám na mámu a pozoruju lidi kolem sebe.V tom se otevřou dveře a do baru vejde Tom s Gustavem,hledím na ně jako v tranzu.Kluci si sednou k baru a objednaj si něco k pití.Já je jen dál pozoruju.Mohla bych si jít pro podpis,napadne mě ale rychle tenhle nápad zavrhu jelikož sem přeci jenom na tom vozíku a abych řekla pravdu,docela se za to pořád stydím.Gustav s Tomem si o něčem povídaj,Tom u toho tak komicky máchá rukama až se nad tím musím usmívat.V tom se na mě Gustav podívá.Já,ještě pořád smějící se uhnu pohledem někam na stranu.Ani nevím proč,snad proto že jsem celkem stydlivej člověk.Když se na kluky znova podívám,už mi nějak nevěnujou pozornost a pokračujou v konverzaci.Abych pravdu řekla celkem mě to mrzí.No řekněte,to by bylo fakt krásný,kdyby k vám přišel člen nějaký slavný skupiny a dal se s vámi do rozhovoru.Nad tím ale nemám čas moc dlouho přemýšlet,kluci se zvednou a jdou někam na tu stranu kde sedím..No sand nejdou ke mě.......Začnu se červenat,ano,asi jdou.Do pytle,proč se musím červenat zrovna v takovou nevhodnou chvíly,ale to je u mě na denním pořádku tohle červenání."Ahoj,můžem?"Mrkne na mě Tom.Jen lehce kývnu hlavou a kluci se posadí..Ještě štěstí že ten můj vozík nejde vidět,pomyslím si.Bylo mi mi dost trapně kdyby ho viděli.............. POKRÁČKO PŘÍŠTĚ
autor:Leňulí(já)

Mích 15 a Tokio Hotel-2.díl

10. června 2006 v 14:38 | RoCK-DeViL |  ""FF-Mých 15 a Tokio Hotel""
"Mákni nebo ten vlak nestihneme křičim na Kýnu, která se vyklání z okna a usilovně se snaží nandat si náušnici. "No jo vždyť to jede až za půl hodiny a nádraží je kousek." "No právě to je pro tebe tak akorát aby si se začala vypravovat."
Konečně dorazíme na nádraží a vlak už stojí na nástupišti.když do něj celé udýchané vletíme padneme na první volnou sedačku. "Uf" oddechne si Kýna "to bylo jen taktak." "To teda jo, ale stihly jsme to a teď už hurá do Německa." zvolám radostně. A tak se jelo.Ve vlaku byla hrozná nuda. Jediný rozptýlení bylo když jsme dávali průvodčímu cvaknout jízdenku. Jako by toho nebylo málo Kikina furt opakovala ,,Kdy tam už budem,kdy už tam budem.´´ a opakovala to tak dlouho až mi došli nervy a zařvala sem na ni aby chvilku držela hubu.A kupodivu to zabralo, ztichla.Asi po 5 hodinách nudnýho sezení ve vlaku konečně průvodčí zakřičel, samozřejmě německy "Vystupovat" ,,JOOOOO´´ zařvala sem radostně a všichni ve vlaku se na mě udiveně koukli.Tak jsme se s Kýnou okamžitě vyšpacírovaly z vlaku a venku jsme dostaly záchvat smíchu. Bylo kolem půl čtvrté. "Tak jo teď si chytneme taxíka a pojedeme do hotelu." řekne rozhodně Kýna když nás konečně přejde ten smích. A tak vyrazíme. Dorazíme tam přesně ve čtyři. V hotelu to vypadá moc pěkně i když to není žádnej pětihvězdičkáč. Naše malé apartmá je v prvním patře a je tvořeno dvěmi pokojíky, WC a koupelnou. Mám bohužel smůlu protože Kýna si zabere pokoj s výhledem. Za to po ní hodim jeden z hotelových ručníků. Tak jdu do svého pokoje který má okna směřovaná do dvora. Vybalím si věci a jdu na obhlídku hotelu. Na našem patře je kromě pokojů malá společenská místnost která se dá zabukovat a pak ji můžem mít jen pro sebe. Jdu to oznámit Kýně a tak vtrhnu k nám ale ona tam není. Tak vezmu mobil a napíšu jí SMS ale najednou tam začne něco zvonit. No jasně zase si zapomněla mobil. Tak si sednu na postel a koukám z okna. Za chvíli konečně přijde a už od dveří na mě volá: "Byla jsem dole v jídelně pro juice a taky sem přinesla dortíky.Musíme přeci náš příjezd do Německa pořádně oslavit!!!!!!!" A tak jsme si sedli k ní na postel a udělaly jsme si malej piknik. "Ty Péťo, v kolik vlastně ten koncert začíná?" "V 8 hodin." řeknu v klidu. Pak se Kýna koukne na hodinky (vyjímečně si je nezapomněla vzít) a málem spadne leknutím z postele...POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ
autorky:Jitka a Kýna

Když se řekne láska-2.díl

8. června 2006 v 21:28 | RoCK-DeViL |  ""FF-Když se řekne láska""
,,No ujdou..", řeknu jen a podívám se znovu na fotku v časopisu. ,,A kterej se ti líbí nejvíc?" vyzvídá dál Danča. ,,Popravdě bych ji to nikdy neřekla, ani nevím proč, ale docela se mi líbí ten černovlasej, Bill nebo jak se jmenuje..." pomyslím si. ,,Tak kterej?" ,,Nevím, všeci jsou stejní" odpovím aby mi už dala pokoj. ,,To mě se nejvíc líbí Tom" řekne, a zasněně se na něj podívá. V tu chvíli vyprsknu smíchy. Takhle zasněnej a zamilovanej pohled jsem u ní eště neviděla. ,,Co se směješ? Jenom závidíš!" odpálkuje mě Danča. ,,Tak to teda ale fakt nezávidím, vždyť ani nemám co!" zasměju se. ,,Ale jo, závidíš mě, že mě se líbí taková krásná skupina, a že ty posloucháš jen samý dechovky nebo co!" vrací mě výsměch Dany. ,,Tak to si neměla říkat" vykřiknu a rozběhnu se za Dančou, která na nic nečeká a utíká pryč. Když se celé vysmáté a udýchané zastavíme před cukrárnou, napadne nás, že by nebylo až tak špatné, se tam na chvilku podívat. Objednáme si zmrzlinové poháry. Ve chvíli čekání vytáhne Dany zase svůj časák a prohlíží si ho. ,,Tak pojedem na ten koncík?" zeptá se zničehonic. ,,Na koncík?" opakuju po ní, jak papoušek, a nemůžu poskládat smysl věty do sebe. ,,Koncert, kterej tu budou mět" vysvětluje zase Danča a netpělivě čeká na odpověď. ,,Dany já nevím..." začnu, ale když vidím jak se na mě dívá, tak přece jenom svolím. ,,Margarit ty si fakt skvělá!" rozesměje se Dany. Září, jak vánoční stromek. Po chvilce nám donesli poháry a my se do nich s chutí pouštíme. ,,No a kdy ten koncík vůbec je?" ptám se a lžičkou nabírám velký kousek zmrzliny. ,, Zítra" odpoví Danča a i ona si nabírá co největší kousky, ale ovoce. Zarazí mě, že je to už tak brzy, ale nic nenamítám.
Po cukrárně se jdeme s Dančou projít eště do města. Když dorazíme domů, je už večer a naše peněženky оыщг zase o něco lehčí. ,,Tak já se pro tebe zítra stavím, jo? Čau!" rozloučí se se mnou Dany. Na rozloučenou ji zamávám a jdu do domu.
Protože je už dost pozdě, rozhodnu se jít osprchovat a hned spát. Dlouho nemůžu usnout. Přemýšlím o tom, esli jsem udělala přece jenom dobře, když jsem se rozhodla, že s Dančou na ten koncert půjdu.... Teď už to ale stejně nemůžu vzít zpátky, řeknu si, přestávám o tom uvažovat a jdu spát.................................POKRÁČKO PŘÍŠTĚ
autor:Margaritka
.

Handicap-1.díl

6. června 2006 v 22:16 | Milášínek-Leňulka |  ""FF-Handicap""
Jmenuji se Patricie a zanedlouho oslavím své sedmnácté narozeniny.Pocházím z České Republiky,přesněji z Olomouce ale zanedlouho se budem stěhovat do Německa.Naši se rozvedli a já se tam stěhuju s mámou.Už se docela těším,nová škola,nový prostředí.Snad si i najdu nějaký kamarády.V týhle škole sem žádný neměla.No..nevím čím to je,ale prostě sem hodně neoblíbená.Mám polodlouhý vlasy,zrzavý,černě podbarvený a sestřihaný,zelený oči.....Na první pohled kočka,jediná chybka je to že jsem na vozíčku.Před několika lety jsem jela s mámou ze školy,když do nás vrazil nějaký dement.Máma je v cajku ale já sem na to doplatila.Doktor sice řekl,že když budu pilně cvičit,budu snad ještě někdy chodit,ale já na to nemám,cvičím ale,myslím že chodit už nikdy nebudu.Nikdy sem neměla žádnýho kluka a kvuli tomu se mi taky každej na škole posmíval.No nic,na tuhle etapu svýho života chci prostě zapomenou a doufám že se to nebude v tý nový škole opakovat."Paty,večeře."Volá máma z kuchyně.Vypnu rádio a rozjedu se do kuchyně.Po večeři si zalezu zpět do pokoje a lehnu si na gauč.Už to mám zmáknutý,přesunovat se z vozíku na gauč,křeslo,postel bo něco jinýho.Ach jo.Proč nemůžu bejt jako ostatní a dělat aktivity jako ostatní,prostě bejt upo normální šestnáctiletá holka,co si chce užít života?Někdy mám chuť s tím vším seknout,...ano,prostě nežít ten odpornej život kterej žiju.A k tomu maj příští tejden Tokio Hotel koncert v Praze,první veřejnej koncert.Mno..vlastně druhej,ale na tam tom sem nebyla,protože sem nevyhrála lístky.Vždycky sem si přála vidět svou nejmilejší skupinu na živo.Nejsem nějaká chvilková hysterka který se líbí jenom protože jsou právě in,ba právě naopak,znám je už něco přes dva roky,to ještě nebyli tak známí.Jejich hudba mi dodává sílu,kterou tolik potřebuju,je taková živá,veselá a energická.Hm prostě nevim jak se na ten koncert dostanu ale musím tam.
O týden později:Tak zítra je ten koncík Téháček a o dva dny později se už stěhujeme do Německa.Jelikož už je půl devátý,jdu se umým.Začátky bejvali krušný,ale teď už mi to jde snadno.Pak si ještě vyčistím chrup a plácnu sebou k televizi,kde si pustím nějaký kazety na videu.Koukám asi do jedenácti,pak už na to skoro ani nevidím,sem hrozně ospalá.Jen zívnu a jedu ke mě do pokoje,kde se zase přesunu z vozíku na postel,a spím...No spím,ležím a přemýšlím.Zítra poprvý uvidím kluky na živo,bude to bomba....
Druhej den ráno:Vstanu už v sedm,nemůžu se dočkat večera.Fakt že jo...nikdy bych nevěřila že budu takhle vynervovaná kvuli Tokiákům.Jdu se nasnídat."Brý ránko.."Pozdravím mamku a když kolem ní projíždím,vlepím jí pusu na tvář."Ahoj Pat,tak co?Jak se těšíš?"Moje máma je a vždycky bude pro mě ten nejlepší člověk na světě.Vždycky sme si spolu skvěle rozuměli."Mno moc."Odpovím jí na otázku.Na snídani máma připravila rohlíky se salámem+sýrem po kterým se já můžu utlouct.Sem holt sýrová no.=)Po snídani se jdu převlíct.Je pěknej hic,není divu.Taky je polovina července.Hodím na sebe teda červenej topík na jedno ramínko,černý kapsáčový tříčtvrťáky,černej obojek s lebkama kolem krku a velkej kovovej náramek na kterým sou taky lebky,podmaluju černě oči,hodím na řasy řasenku,tmavý stíny a jsem hotová.Pak už jen celej den jezdím celá nedočkavá po bytě,občas vyjedu před dům.Jsou čtyři odpoledne,ještě hoďku a můžu se začít chystat.
5 hodin odpoledne:Věci mi zbalila máma,já bych to sama asi nezvládla,v Praze totiž přespíme v hotelu a druhej den se vrátíme domů.Jdu se přeslíct,přece na takovou událost nepojedu oblečená takhle po domácku.Po dlouhým vybírání skončím v černých kapsáčích,červeným tričku s lebkou a černý mikči.Make-up sladím jako vždy do černa,to znamená oči podmalovaný černejma linkama,na ruky nasadím kožený a kovový náramky a jsem hotová."Mami,jsem.."Oznamuju mámě a jedu do kuchyně kde už čeká.Máma odnese ty jednodenní zavazadla do auta,pak nasedneme do auta ještě my a můžem jet."Hele Paty,ale já nevím jestli je to s tím koncertem fakt dobrej nápad,přece jenom..ehm jaksi.."No jasně,vozík.Já za to nemůžu mami,chci bejt jako ostatní.Tak mi v tom alespoň nebraň."No super,a mám po náladě.S mámou se domluvíme že po koncertě na ni počkám v baru před halou,kam se pro mě potom staví.Dyť nejsem malá,tak proč o mě má pořád takovej strach kruci?"Tak čau...a užij si to.."Usměje se máma a já vystoupím z auta.Před halou je už moře fanyn který janček jména kluků a maj celý obličeje počmáraný jejich jmény.Hm nevím,ale myslím že tohle bych nikdy neudělala.Pomyslím si a rozjedu se blíž k těm holkám...............POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ
autor:Leňulí(já)

Zpráva 21.díl(Závěr)

6. června 2006 v 18:00 | Milášínek-Leňulka =) |  ""FF-Zpráva(hotová)""
"Kanadá..."Rozesměju se po chvíly mlčení a začnu radostí skákat po celý místnosti,Bill napřed vyvalí oči ale pak ke mě přiběhne a skáká se mnou.Všichni maj s nás výtlem a koukaj na nás jako na blázny.Pak mě Bill obejme a políbí."Bille,máš přece tu svojí bárbínu,juj teda sry Simonu..""Už nemám,uvědomil sem si že s ní nechci být jen kvůli tomu abych zapoměl,na takový vztahy já prostě nejsem."Usměju se a začnu ho líbat.Když se od sebe konečně odlepíme,zjistím že se všichni někam vypařili a my zůstali v pokoji sami."Tak co brácha,co podniknem?"Směju se.Tak šťastná jako teď sem v životě snad ještě nikdy nebyla.."Já bych o něčem věděl."Pronese Bill a znova mě začne líbat.Přesuneme se na postel,kde pokračujeme v líbání,ale k ničemu víc nedojde.Bill u mě pak přespí.Ráno se vzbudím jako první,Julča asi přespala u Toma,protože její postel je prázdná.Otočím se na pravej bok a pozoruju spícího Billa.Ve spánku je sladkej,mno ale to vlastně furt."Co je zlato?"Ptá se Bill kterej se právě vzbudil a protáhne se."Nic,jen pozoruju jak spíš.."Usmívám se..Bill mě políbí na čelo a vtane.Za chvilku se vrací se snídaní.Krmíme se navzájem jako kdysi,pak se jdu oblíct a jdeme se projít do města.Tátovi,teda panu Kaulitzi sem volala,že se jednalo o omyl a mámě taky.Ta s toho moc velkou radost neměla.Nevím proč,že by kvůli těm jeho prachům?V duchu se musím smát.Ale ne,máma taková není.Mě to ale vůbec nevadí že to dopadlo takhle.Nenašla sem sice svýho pravýho tátu,ale zase sem našla Billa,lásku kterou budu pravděpodobně ještě dlouho milovat.
Ps:Do Německa budu dál jezdit.Tátu budu dál hledat ale pochybuju..I tak sem šťastná za takovej konec.

Mých 15 a Tokio Hotel-1.díl

6. června 2006 v 17:56 | Milášínek-Leňulka =) |  ""FF-Mých 15 a Tokio Hotel""
"Ahoj" řeknu Kýně když se vracím ze školy domů. Doma si skoro ani nesundám boty a už se valím do pokojíčku a padnu na postel.To byl zase den. Matikář neměl zrovna OK náladu a rozhodl se zkoušet každýho kdo jenom pípne a při své smůle sem nejukecanější ve třídě takže sem to samozřejmě odnesla já. Na němčinu máme takovou babiznu co vždycky zkouší toho co jí přijde zrovna pod ruku. A co čert nechtěl, zase já.Naštěstí mam němčinu zmáknutou tak sem si vyžehlila tu 4 z matiky. "Petro,pojď na večeři". Ach jo nemám vůbec hlad ale přesto jdu. "Happy birthday to you, happy birthday milá Petro happy birthday to you. Víš co je dneska za den?" zeptá se máma. No jo plácnu se do čela mám 15 narozeniny. Tak to bude zase veselo. A mám pravdu. Zase bude spousta dárků které vlastně ani nepotřebuju a jako bonus si od mámi vyslechnu mravní přednášku na téma: Už je ti 15 a seš zralá na tamto…ehm……………….. . "No jo mami,nejsem pitomá" řeknu trochu popuzeně. Ale co to? Nedostala jsem žádný velký balíky jako každý rok ale jenom malou tašku. Nedočkavě ji otevřu. Je v ní moc pěknej parfém, CD Tokio Hotel (konečně) a nějaká obálka. Rychle ji roztrhnu, div neponičim obsah a vytáhnu lísteček na kterém stojí:
"Doufám že se ti tento dárek bude líbit. Rozhodla jsem se že ti daruji k 15inám něco speciálního. Všechno nejlepší k narozeninám ti přeje Máma
Zašátrám v obálce a vytáhnu lístky na jakýsi koncert. Podívám se pořádně a málem se rozbrečím štěstím. Lístky na koncert TH!!!!!!!!!"Díky mami" vrhnu se jí šťastně kolem krku a skutečně mi vytrysknou slzy. (aby jste totiž rozuměli táta mi umřel když mi byli 3 na rakovinu.)"To mi bude Kýna závidět" vykřiknu a mamka se na mě udiveně podívá."Proč by ti záviděla jsou přeci 2 lístky"."No jo ale ten druhý je přeci pro tebe, nebo ne?"."Kdepak já na takový rámus nejsem zvyklá stejně bych tam dlouho nevydržela, ten druhý je pro tvou kamarádku a já nepochybuju že vezmeš Kykču." "To to…..to si děláš srandu, viď že neděláš?" "Samozřejmě že nedělám" usměje se na mě mamka." "Tak to já jí musim hned zavolat" zvolám radostně a už si to šinu k telefonu a bleskově vytočim její číslo." Kýno? Slyšíš mě? Mám pro tebe novinu.Naprosto úžasnou.Dostala jsem lístky na koncert TH a můžu sebou vzít kámošku. Pojedeš tam?" vychrlim na ni jednim dechem. " Že se vůbec ptáš samozřejmě" řekne nadšeně." " Jo a taky mam ještě jednu skvělou zprávu" řeknu." "Můžem tam potom ještě týden zůstat." " To je skvělí" vypískne že to musí být slyšet až k našim sousedům. "To teda jo." "Takže my jedeme na koncert Tokio Hotel a ještě k tomu tam budeme týden navíc, to je paráda." zapiští zase ale teď už to bylo slyšet asi jenom do kuchyně." "Zejtra v 10 se jede tak se spakuj ať nemusíme čekat, až pro tebe přijedeme. Máma nás hodí na nádraží a do Berlína už pojedeme sami." řeknu. "Tak já už musim končit, ahoj." rozloučí se a položí to.
A tak jdu celá natěšená spát……POKRÁČKO PŘÍŠTĚ
autorky:Jitka a Kýna

Když se řekne láska-1.díl

6. června 2006 v 14:53 | Milášínek-Leňulka =) |  ""FF-Když se řekne láska""
Probudila jsem se. Jak zjišťuji jsou 4 hod. ráno a za oknama pěkně svítá. Nemůžu usnout, a tak vylezu na balkon a vdechuju čerstvý ranní vzduch.
Venku je moc pěkně. Jak jsu tak opřená o železné zábradlí, přemítám si, proč jsem se vzbudila. Aha… už vím, zdál se mi sen, vzpomínám…. Zezačátku byl moc hezký… procházela jsem se po nádherné louce… až jsem došla ke krásnému jezeru… najednou jsem se ocitla na nějakém mostku, ani nevím jak…, dívala jsem se do průzračné vody, když se podemnou najednou mostek propadl a já se začala topit. "Bylo to příšerné probuzení", říkala jsem si. A to jsem eště netušila, že ten sen je předzvěstí něčeho, co mě v budoucnu čeká……
Šla jsem znovu spát. Napodruhé jsem už takové štěstí při vstávání neměla. Zaspala jsem zrovna v takové nevhodné ráno- na vysvědčení!!!
V rychlosti na sebe naházím oblečení, které jsem si včera naštěstí nachystala a trochu se namaluju. Na snídani už není ani pomyšlení, protože už je 7:50, a tak se rychle s prázdným žaludkem rozběhnu ke škole.
Do třídy naštěstí doběhnu v 7:59. Sednu si vedle své nej kamarádky Daniely. ,,Jé Margi, já už si myslela, že to nevstihneš", uleví se Danče, když mě vidí.
Vysvědčení naštěstí dopadlo good. Jdeme s Dančou ze školy domů společně, protože bydlí kousek ode mě. Jsme už skoro před domem, když se Dany nečekaně otočí a táhne mě cestou zpátky. ,,Hej, co je?", ptám se Danči, která mě táhne směrem k obchoďáku. ,,Zapomněla sem si koupit ten novej časák", řekne rozčíleně, ,, Co když ho už vyprodali?", zděsí se a přidá do kroku.
Doběhnem společně k trafice, kde si Dany ihned koupí svůj časáček. Cestou zpátky v něm rozrušeně listuje a nakonec začne štěstím křičet. ,,Margarit oni budou tady!!! Přijedou sem!" Já však zůstávám chladná. ,,Kdo sem přijede?", nechápu.... ,,No přece Tokiáci!" ,,Kdo?" ,,Hudební skupina Tokio Hotel!", vysvětlí mi Danča a dál se rozplývá. ,,Jaká skupina?", pořád nechápu. ,,Německá skupina Tokio Hotel", strčí mě Dany časopis před nos. ,, Jo aha.." dojde mi, když se letmo podívám na časák, kterým mě Daniela pořád mává před nosem. Vytrhnu ji časopis z ruky a podívám se. Na fotce čtyři kluci (asi členové skupiny) a tak tři stránky rozhovoru. ,,Líbí se ti?", ptá se Danča, která mě celou dobu pozorovala. ,, No, mají dobrý písničky...", ale já.. ,, já nemyslela písničky" skočí mě do řeči Danča. ,,Já myslela ty kluky!", dodá............POKRÁČKO PŘÍŠTĚ
autor:Margaritka

Zpráva 20.díl

4. června 2006 v 21:17 | Milášínek-Leňulka =) |  ""FF-Zpráva(hotová)""
Ráno se jako vždy,probudím s pořádnou kockou.Sednu si na postel a upo se vyděsím kde to jsem.Jsem v nějakým cizím hotelu...Chytnu se za hlavu,pže mě děsně třestí a přemýšlím co se stalo.Vtam si všimnu že vedle mě někdo chrní.Napřed se leknu kdo to je,ale když si ho blíže prohlídnu,zjistím že je to ten kluk z baru.."Do hajzluuu..."Chytám se dál za hlavu a začnu na sebe házet oblečení.Jak sem se s ním mohla proboha vyspat?Doufám že myslel na ochranu,já sem toho schopná nebyla,nemíním být těhotná v šestnácti.Už se chci vypařit když se za mnou ozve.."Ale kampak,kampak kotě?Nechceš si to zopáknout?Včera to bylo báječný.Seš v posteli třída..""Hele drž hubu.."Řeknu mu a zabouchnu dveře,ty woe se vyspím s klukem kterýho znám pár hodin a ještě je to k tomu takovej iditot..No to snad není možný.Na ulici odchytnu taxika a jedu domů.Mno teda spíš na hotel.Už se nemůžu dočkat až si dám sprchu a pořádně silný kafčo.Konečně sem tu.Strčím klíče do zámku a odemknu si.Jdu do vedlejší místnosti kde máme postele.Julča v tý svý leží a není sama vedle ní leží nějakej kluk.Napřed se leknu že se Julča vyspala s upo cizím klukem a udělala stejnou chybu jako já.Ale poslléze si uvědomím že je to Tom a spadne mi kámen ze srdce.Co kámen,pořádnej balvan to je.Chci ay ti dva byli šťastní.Oba dva spí a tak potichu zavřu dveře a jdu se osprachovat,potom si dám to slíbený kafe.Ve tři jdeme na ty testy a je půl jedný.Jdu si ještě na chviku lehnout k telce,pak Julči napíšu vzkaz a jdu před hotel kde už na mě čeká tátovo auto i s řidičem a samozdřejmě i s vzadu na sedačče sedícím tátou.Pozdravím ho a vzhůru na testy.Na klinice skoro nikdo není a tak jdeme na řadu jako druzý.První jdu já,vezmou mi krev a udělaj prostě takový ty věci co se dělaj na testech(nevím jaký)Hned po mě de táta,nj..to se asi dalo čekat.=) Pak už jen čekáme na výsledky který maj bejt jasný asi za hodinu.Ta hodina čekání zase tak dlouhá není a uteče poměrně rychle."Pan Kaulitz?"Ptá se sestřička která právě dorazila,omlouváme se ale testy zatím nejsou hotovy,neska toho máme celkem hodně,budeme se snažit aby to bylo co nejdříve ale odhaduji to asi až na zítra.No tak se teda zvednem a jedem ke mě na hotel kde mě táta zaveze,teda jeho řidič a on pak jede domů.Ty vole tak my tam čekáme jak idioti hodinu a zbytečně.A navíc tam moc lidí ani nebylo.Docela mě to naštvalo.No,zpátky domů se mi ještě moc nechce a tak se jdu trochu projít kolem hotelu.Mám sebou čtyři stovky a tak jdu omrnout nějaký náramky.Nějaký new už celkem potřebuju.Do hotelu se vracím kolem osmý večer s třema překrásnýma náramkama.Mno udělali mi celkem radost.Nakupování mi vždycky zvedne náladu.Druhý den ráno jedu pro ty výsledky.Musím taxikem jelikož táta má nějakou práci a tak mě tam nemůže zavést a ani tam se mnou jet.V nemocnici převezmu obálku s výsledky a vracím se.Zatím ji neotvírám,chci to nechat až na hotel.Sice předpokládám že to bude pozitivní ale to je fuk.U nás na pokoji mě čeká překvápko,kromě Julči sedí na gauči ještě Bill s Tomem.Docela mě Billova návštěva překvapí."Co tu děláš Bille?"Zeptám se ho místo pozdravu."Čekám na tebe."Odpoví Bill.Hned si domyslím že asi kvuli těm testem.Julča mu samo všechno vyžvanila,mno a nebo táta.Otevřu obálku,všichni na mě napjatě koukaj....."Pozitivní.."Vybalím na ně a sklopím oči....POKRÁČKO PŘÍŠTĚ
autor:Leňulí