♥Děkuji Vám za všechno co pro mě děláte♥A že sem chodíte ;)

Červenec 2006

Gustavův trapas

27. července 2006 v 21:24 | RoCK-DeViL |  Trapasy Tokiáčků
Gustav: "Často hraju na jevišti do půl těla nahý. Co ale fanoušci nevidí: taky si většinou zouvám boty, stejně jako nedávno při našem koncertu v Leipzigu. Po vystoupení jsem šel z jeviště bosý rovnou do šatny, kde jsem si dal sprchu, a teprve když jsem se oblékl, jsem si vzpomněl, že jsem boty zapomněl u bicích na jevišti. Co teď Jeviště už bylo zbourané, boty nikde a druhý pár jsem neměl. Tak jsem šel bosý do autobusu a jeli jsme do Berlína. Tam mi Georg půjčil svoje boty a další den jsem šel nakupovat. Pro jistotu jsem si koupil hned tři páry!"

České bravo-č.15-27.7.2006

27. července 2006 v 14:54 | RoCK-DeViL |  THčka v ČASÁCÍCH
Takže vyšlo další nové české bravo..
Jako dárek sou tentokrát tetovačky,jako řeknu vám,mě se moc extra nezdají,ale fanoušci(spíše fanynky)si rozhodně přijdou na své,je tam tetování Billa(znak TH ale to snad víte) x)
Jj..a rozhovor,to mě potšilo..Podle mě je to asi nej rozhovor který se kdy s nima v českých časácích oběvil.
No a na konec článek v Bravo,poradně..Njn,nejde to tu moc přečíst..Ale tak,kupte si Bravo a budete vědět víc ;)

Handicap-6.díl

25. července 2006 v 16:42 | RoCK-DeViL |  ""FF-Handicap""
Je sice půl čtvrtý,ale je mi děsně špatně,mám upo nervy v kýblu a už se nemůžu dočkat až Toma uvidím,proto ty brzké přípravy.Ve skříni si začnu vybírat oblečení.Chci aby bylo sexy,ale zároveň ne moc vyzívavé,nechci aby si o mě Tom hned udělal obrázek nějaké šlapky,což si sice myslím že by se nestalo,přeci jenom je tu ještě to moje "jezdítko"...
Tohle tričko je celkem pěkný,pomyslím si když ve skříni(kde nemám teda zrovna pečlivě urovnaný věci do úhlednejch komínků)vyhrabu černý tričko na jedno ramínko s bílím nápisem Touch me...ták a co eště k tomu?Roztrhaný džíny?hmm ale ne spíš....možná....jasně,to je ono,maskáčová skládaná sukně je přesně to pravý co hledám....
No a co teď?Ještě zbývají dvě hodiny..tak na to abych se nalíčila a oblíkla mi zbejvá eště půl hoďky,tak jdu do kuchyně kde si vezmu nanuk,čokoládkovej-hmm můj oblíbenej a jedu si sednout na zahradu..Jen tak sedím na vozíku a rozhlížím se kolem sebe,je na co se koukat..zahradu máme fakt překrásnou se spoustou kytek,tamta co sme měli předtím v Český Republice byla horší,se zeleninou kterou sem mámě musela pomáhat okopávat.A asi mi dáte za pravdu když řeknu že je to hroznej vopruz...
Takhle tam sedím tu půl hoďku a pak se jdu chystat.S Tomem se sejdem v takový malý kavárničce v centru města,tak to abych vyrazila o něco dřív..Hodím na sebe oblečení který sem si nachystala a jdu si udělat něco s vlasama a taky se namalovat..Vlasy si jen pročísnu,nechci s nima nic dělat,a ani by mi myslím nějakej účes moc neslušel,většinou je nosím rozpuštěný.Svoje zelené kočičí oči si olemuju černou tužkou,řasenkou protáhnu svý už tak dost dlouhý řasy,stíny si neberu,moc mi neslušej a sem hotová.Ještě si beru černé conversky,ty nosím nejradši..a teď už je myslím můj zevnějšek jakž takž...no musím říct úžasnej,myslím že sem docílila toho,čeho sem chtěla.Ještě si vezmu takovou sportovní černou malou tašku do který si hodím jedny větrový orbitky,mobil a peněženku.
"Mami já du jo?"Zakřičím na mámu z chodby.."A kam deš?"Vystrčí máma tázavě hlavu ze dveří.."Aha,já ti to neřekla..mám rande..Tak čao.."Usměju se na ni ještě a na nic nečekám a jedu na smluvený místo..
U kavárny:
Sem pěkně nervní,nemám vůbec odvahu jít dovtitř..Se mi klepou kolena jak ratlíkovi a čekám že každou chvíly sebou švihnu na zem..I když teda sedím..Co na mě asi Tom řekne,no na mě,spíš na to moje "fáro".Nakonec přeci jenom vjedu dovnitř,..a sakraa,mám smůlu Tom už tam sedí,chtěla sem tam bejt první.Takhle mě uvidí už když k němu pojedu..Začnu panikařit..Klid Paty,to zvládneš,chce to odvahu a pevný nervy..Přinejhorším ti zrhne bo se ti dokonce vysměje,ale to si myslím že neudělá..Neznám ho,moc toho o něm nevim,ale myslím že by toho nebyl schopnej.
Když už sem skoro u něj,všimne si mě...Překvapeně se na mě podívá,ale ne tak jako blbě,spíš jen hodně překvapeně.."Nazdar Pat."Snaží se na tváři vykouzlit co nejsladčí úsměj ale moc se mu to nedaží."Neřekla si mi že...""Že sem na vozíku?"Dokončím za něj větu.."Bála sem se tvojí reakce.."Řeknu mu popravdě a čekám jak zareaguje.."Ale to si nemusela..no no...,p proč taky?"Koktá ze sebe větu.."Tak co si dáš?"Řekne po minutě ticha Tom.."Tak co třeba colu?"Navrhne mi a já jen souhlasně kývnu...Je mi pořád trapně,netváří se zrovna moc přívětivě..asi je ještě hodně zaskočenej.Zase tam jen sedíme,mlčíme a navzájem se pozorujeme..pak přijde číšník s těma colama,ale když odejde zase je to trapný ticho..
Tomovy myšlenky:Co si s ním mám proboha povídat..Netušil sem že je na vozíku,a vlastně se ani neznáme..nechci se hned na prvním rande ztrapnit a plácnout nějakou volovinu,docela o ni stojím,docela nechápu co se to se mnou děje...
U mě:No tak je to jasný,vadí mu to,jinak by nemlčel a tak divně se na mě nekoukal,nevím co tu vůbec dělám....To už ńa stůl hážu peníze za tu mou kolu a jedu pryč,začínám mít skleněný oči"Počkej Pat,kam jedeš sakra??"Snaží se mě zastavit,ale já stejně jedu dál.To už brečím a nechci aby si o mě myslel že sem navíc ještě nějaká ufňukaná holka,která brečí kvuli každý blbosti..i když tohle blbost nebyla.....POKRÁČKO PŘÍŠTĚ
autor:Leňulí

Mých 15 a Tokio Hotel-8.díl

25. července 2006 v 16:22 | RoCK-DeViL |  ""FF-Mých 15 a Tokio Hotel""
A tak jsme se pohodlně usadili ve velkých křeslech a kluci přinesli Niké občerstvení. Pak zapnuli televizi. Tam se objevil nahej zadek v doprovodu opravdu nemravného vzdychání. My s Kikinou sme se mohli zbláznit smíchy a tom zase zrudnul. Pak sme si z nich začli dělat srandu, jako že to jsou prasata a že jestli tohle má bejt to překvapení, takže se jim teda fakt povedlo nás překvapit protože tohle jsme fakt nečekaly. Bill se podíval na Toma, kterej stále ještě červenal (člověk by řekl, že víc už to ani není možný) a začal na nej na oko naštvaně křičet "Ty si nevyměnil tu kazetu? Seš vůbec normální? Myslíš že tohle holky zajímá? Nebo máš takovou skvělou paměť, že si na to zapomněl?" tom se na něj naprosto nevině podíval a zajíkavě řekl "No, já sem na to včera trošilinku zapomněl, ale to se snad dá napravit, nebo ne? udělal psí očka. No jo jasně že se to dá napravit, ale trochu pozdě ne? Když už to holky viděli. Tak dělej a dej tam to co tam má bejt. A dělej." řekl Bill a Tom ho radši hned poslechl. Otevřel malou skřínku pod televizí a začal se v ní hrabat tak bezhlavě až kazety lítaly ven. Pak se konečně vyhrabal, jelikož se propracoval až do zadu a vyndal kazetu, nejspíš tu, kterou měl Bill na mysli, jelikož se tvářil nanejvýš vítězoslavně. Bill ho ale zase rychle zchladil, protože mu řekl "To je dost, už sem tě chtěl nakopnout do toho tak hezky nastaveného zadku. Tom teda přestal jásat, a vyměnil kazety. Zatím nám vysvětloval, že je to absolutní pecka v Německu a že se to jmenuje Doba Ledová 2. Já s Kýnou jsme se málem složily, když jsme to slyšely a oni vůbec nechápali, čemu se tak řechtáme. Když konecne popadneme dech, vysvětlíme jim, ze tenhle ten film už u nás dávaj a ze už jsme na něm byly. Tom s Billem se taky zasmějou, ale ne tolik jako my, asi je jim líto, že se jim nepovedlo překvapení. Pak nás ale překvapí protože řeknou "Ty vole, to je teda mazec" ale česky. To se začnou smát o hodně víc, asi našemu překvapenýmu výrazu. "Tak to jsme nevěděli, že mluvíte česky. Řekne Kýna. "Tak to my asi taky ne" řekne Tom "myslím, že jsme tohle četli někde v časopise, když jsme byli v Česku." "To sem nevěděla, že vy, takoví frajeř, jako vy se dívaj na takovýhle filmy." začneme se jim s Kýnou posmívat. "a proč jako, prej je to sranda, tak proč ne?" řekne na oko nasraně Bill. "No nic, abychom, to nezakecali, dem se dívat řekne Tom a všichni souhlasíme.........POKRÁČKO PŘÍŠTĚ
autorky:Jitka a Kýna

Mých 15 a Tokio Hotel-7.díl

25. července 2006 v 16:21 | RoCK-DeViL |  ""FF-Mých 15 a Tokio Hotel""
Ráno mě probudí DDM v podání mé drahé kámošky Kýny. Já bych jí něčim majzla, kdyby zrovna nebyla v koupelně. Škoda že sem si nevzpoměla že má ve zvyku si ve sprše zpívat, jinak bych si řekla o pokoj se zvukotěsnou koupelnou, ale takovej tady asi nemaj. Tak sem se otočila na druhej bok, dala sem si přes hlavu polštář a snažim se zase usnout. V tom se ale otevřou dveře koupelny a vyjde nich ta nadaná zpěvačka a zpívá si vesele dál. To už je na mě moc a tak po ní hodím polštář, ale bohužel zapomenu na následek, a to ten, že si teď nemám na co lehnout. Ale aspoň že přestala zpívat. Nakonec se ale stejně rozhodnu,že se vyprdelim z postýlky. Chci se jít taky osprchovat, ale najedno mi zapípá mobil. Jdu se podívat, kdo píše. Je to SMS od Billa: Ahoj Peto, včera to byla vazne sranda, nechtěly byste i to zopáknout? Jestli ano tak mi napis. Bill
Neváhám a hned mu odepíšu: No jasne, a kde se sejdem?Peta
A on mi napíše: No nechtěly byste prijit třeba do parku u namasti? Pak muzeme jit třeba k nam a kouknout se na nakej vtipném film, co vy na to?Bill
Tak se jdu zeptat Kýny, ale je mi dopředu jasný, že bude nadšeně souhlasit, a taky že se nemýlím a tak mu hned napíšu: Tak jo prijdeme tam ve dve. Peta
Jak sem totiž zjistila, je už půl jedný a tak se začneme vypravovat. V půl druhý už jsme hotový a tak vyrazíme, park totiž není území zrovna nejblíže k našemu hotelu.Když tam konečně dorazíme, uvidíme trochu větší hlouček pištících a štěbetajících holek, které kolem sebe bezhlavě mávají papírkami. Usoudíme, že to jsou faninky a tak se podíváme směrem, ze kterého šly. Tam sedí kluci na lavičce a mnou si zápěstí. Pak se podívám na Billa, kterej je z těch faninek upa spocenej a pak na Toma. To už se ale musim zase smát. Ten totiž, asi v domění, že ho nikdo nepozná, má na sobě dvoje tse-tse brýle a má v bundě zapíchnutou vlajku Saudské Arábie. Tak jdeme k nim. Když nás uvidí, mají hned lepší náladu. Sedneme si k nim a chvilku si povídáme o tom včerejšku, třeba o tom jak se Tomovi zamotala noha do drátů a sek tam sebou jak mimino, co se zrovna naučilo chodit. Každou chvíli jsme se zase chlámali, a když jsme se dostatečně vysmáli zvedli jsme se a šli jsme ke klukům do hotelu. Gustav s Georgem chteli prej přijít taky, ale pak odjeli s holkama na výlet. Bill s Tomem nám řekli, že pro nás maj překvapení v podobě filmu. Prej je to velká sranda, a tak jsme se těšily, co to na nás vytasej. U nich v hotelu je to jako na zámku. Strašně vysoký stropy a všechno se leskne. A hlavně tam maj obrovském výtah, jelikož ten hotel má deset pater. Oni bydlej až na hoře, ve střešním apartmá. Taky je to tam tak naleštěný. Dokonce i v pokojích mají překvapivě uklizeno. Postele jsou ustlané a redbulli jsou způsobně nahazený v koších na odpadky, přesně tam kde mají bejt. "Máte tu hezky uklizeno" řekne Kýna, jako by mi mluvila z duše. Tom jenom mávne rukou a řekne "To nám tu tak hezky uklidila pokojská, ale mě se to nelíbí, já mám rád bordel, asi jí přestanu dávat dýško...........POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ
autorky:Jitka a Kýna

Mých 15 a Tokio Hotel-6.díl

25. července 2006 v 16:20 | RoCK-DeViL |  ""FF-Mých 15 a Tokio Hotel""
A když už to začíná bejt vážně dost trapný oba najednou se na sebe podíváme, on svýma nádhernýma hnědýma očíčkama a já na něj svejma nudnejma šedejme. Pak se krásně usměje a to už nevydrží a začne se smát jak pominunutej. Nejspíš kvůli tomu tichu ale možná i kvůli Kýně a Tomovi. A já se začnu taky smát, jak už je mim zvykem. Pak se ho zeptám jestli se na ně nepudem podívat, aby samou srandou nespadli z podia. On kývne a tak se jde. Když dojdem na podium já vyprsknu smíchy až se málem skácim. Tom si totiž zrovna zkoušel XXXL podprsenku od jedné z faninek a předvádí kachnu. Když nás uvidí je vidět, že jeho tvář začíná nabírat stále sytější odstín purpurové barvy přesto že je v sále téměř tma. Rychle si tu podprdu sundá, ale to už se za břicho popadá i Bill. "Tome víš jistě, že ta podprsenka je pro tebe?? Já jenom že to není úplně tvoje velikost" řekne a já dostávám záchvat smíchu nanovo až skoro brečim a strašně mě z toho bolí břicho. Když sem konečně schopná se narovnat, podívám se na Toma a začnu mít pomalu strach o jeho zdravíprotože je rudej až na patách. "Přestaň se červenat, nebo ti prasknou cévy na čele" řeknu mu. Billovi už se smíchy podlomí kolena a teď klečí, čelo má na podlaze, drží se za břicho a řehtá se, že je pravděpodobnější, že pukne on. "Bille zvedni se nebo tady bude od tvých slz smíchu potopa" řekne pro změnu Kýna. A to už se do podobných poloh jako je Bill dostáváme pomalu všichni. Pak mezi výbuchy řekneme ještě spoustu dalších kravin že už nejsme schopen vstát ani jeden, netož pak něco říct. Takhle se tam válíme asi deset minut, a když jsme konečně schopni jiného než křečovitého pohybu, zvedneme se a jdeme si sednout do zákulisí, abychom se nadechli. Když můžeme i promluvit, rozloučíme se (u Kýny a Toma to loučení ňák dýl trvá, tim nemyslim že se líbaj nebo objímaj) a jdeme pomalu domu. Cestou to ještě celé probíráme, což děláme vždycky když se stane něco fakt nečekaného a tak si ani nevšimneme, jak nám cesta rychle utekla. Teprve v hotelu zjistíme kolik je hodin. "Půl jedný ráno? To jme tam byly tak dlouho?" zeptám se nevěřícně a recepční na nás rozespale zamžourá a zeptá se trochu vztekle co tam děláme. My jí se smíchem řekneme, že sem se přišli jenom vyspat a ospale se dopotácíme do pokoje. Tam jenom padneme do postele a hned usneme..POKRÁČKO PŘÍŠTĚ
autorky:Jitka a Kýna

Handicap-5.díl

22. července 2006 v 16:35 | RoCK-DeViL |  ""FF-Handicap""
"Babi"Vydechnu překvapeně a už jedu k ní."Ježiši Patynko..Co ty tady"Zírá na mě babička stejně překvapeně a zároveň šťastně jako jsem byla já,když sem ji viděla.Nesnáším když mi říká Patynko,ale v tenhle moment sem schopná odpustit cokoli a jedno blbý 'Patynko' mě nezabije..Babička mě obejme a nece mě pustit ani v dalších pěti minutách když už skoro ani nedýchám..K tomu jí eště začínají vlhnou oči,no poděs.."Aaa..ty si nám ale vyrostla holčičko moje zlatá."Rozplývá se nad mými 169 centimetry babička.Znáte to,typická věta včech babiček..."Chceš mě udusit,hned co mě vidíš?"Snažím se jí říct a to už mě pouští.."Co to máš pěknýho?"Ptám se a ukazuju na objemnou krabici kterou babička drží v rukou."Ále,byla sem si tady k paní Schlemannové vyzvednout koláčky."Až teď si všimnu drobné paní stojící u dveří...Pozdravím ji,..no sem si jí jako normálně nevšimla.A to se jako celkem divím páč mám nejbystřejší zrak z celý rodiny...No,tak jako né nejbystřejší..ten má asi eště přede mnou strýček Donald,ale...kurnik..zase plácám.."Z přemýšlení mě vyruší babička,která se právě loučí s tou paní...paní....jakže se to ona jenom jmenuje,to je fuk no.."Paty,nechceš jít chvilku k nám děda by měl určitě radost,přece jenom tě neviděl celé dva roky.."Přikývnu a tak jedem k nim do takový menší vilky kterou obydlují už asi..no něco kolem 10 let,co se přistěhovali sem do Německa.Nejprve bydleli s tátou v anglii,když si táta vzal mámu,přestěhovali se do Český Republiky,kde sem se narodila,ale za babičkou,která se mezitím odstěhovala do Německa sem jezdila,sice ne moc často ale přece..
Děda je ze mě skoro ve stejně velkým šoku jako babi,až na ten rozdíl že si (díky bohu) odpustí větu-ty si nám ale vyrostla...
Zdržím se u nich asi hoďku a půl a pak jedu z5domů..
Asi v půli cesty v jedný ulici zažiju šok číslo dva..U jednoho z domů stojí Bill Kaulitz a o něčem si povídá......s Tomem...Dům je hned z kraje ulice,chci jet pryč..Aby si mě náhodou Tom nevšim.Je pro mě furt dost těžký smířit ho s realitou,že holka,která měla bejt podle něj,jeho další úlovek je vozíčkář.Otočí se mým směrem,ale to už dávno uháním pryč,takže si myslím že mě nepoznal.Ale stejně,nemohlo ho to ani napadnou.Neví že sem se měla stěhovat sem,do Německa.Vždyť sme spolu mluvili jen tak krátce.
Druhej den ráno:
Nuda jako vždy,ještě se zabydlujeme.Tak mě tak napadá...,ale né,blbost.Ale co kdyby..Šáhnu na stůl po mobilu a už ťukám smsku..-Ahoj Tome,neměl bys na mě dneska čas?Jsem v Německu,včera jsme se přistěhovali.-..Musí už o mě konečně znát celou pravdu.No nemusel by,ale takovou příležitost pokecat s ním,si rozhodně nemíním nechat ujít..A navíc....i mí já mi nedovolí ho nevidět.
Ani né za 10 minut mi přijde odpověď.-Jo jasně,na tebe vždycky ;) Ale do čtyř máme domluvený ňáký rozhovory,tak..šlo by to třeba v šest?-
Odepíšu souhlasnou odpověď a jdu si lapnout k telce,asi o půl jedný mě máma volá na oběd.Uvařit neztihla,stěhovala obývák a tak objednala jednu šunkovou a jednu sýrovou pizzu,což je podle mě lepší než kdyby vařila máma.Sním toho co se do mě vejde,to znamená jednu celou sýrovou a půlku šunkový pizzy(sem holt jelkej jedlýk.Mamina si asi bude muset ohřát špagety od včerejška xD )a jedu d mýho pokoje vybírat oblečení na rande s Tomem.........POKRÁČKO PŘÍŠTĚ
autor:Leňulí(já)

Reportáž z klipu DER LETZE TAG

20. července 2006 v 22:22 | RoCK-DeViL |  Videa
-DLT- No ako není to moc dlouhý,ale celkem good...


RTL 9.7.2006

15. července 2006 v 15:08 | RoCK-DeViL |  Fotky z rozhovorů,koncertů,udílení cen atd..
Nenažranec Tom xD
Bill v "cest.busu" =D
Gusta vypadá jako dyby se mu ´"zvedal kufr" x)
Georg jako "držátko"na vlajky...x)
o5 "cest.bus"
Na Toma je tu dosti zajímavý pohled =D
Bill v kšiltce
Někdo jim tu dokonce přines kytku...xD Se divím že v tý tlačenici vydržela...


New České Bravo

13. července 2006 v 13:31 | RoCK-DeViL |  THčka v ČASÁCÍCH
Plakátky,ale jako zklamali mě páč na jednom plakátu je z jedný strany Bill a z druhý Tom a na druhým plakátu ostatní dva klucí...Tag si můžem nalepit jen dva.=/
Nic moc čtení,ale fota sou good....
a tady soutěžka.....
xD

Když se řekne láska-6.díl

9. července 2006 v 19:42 | RoCK-DeViL |  ""FF-Když se řekne láska""
Do místnosti vešel další chlap. ,,Tak co se to tu děje?" zeptal se eště jednou, když mu nikdo z nás neodpovidal. Byli jsme všichni trošku v šoku. Jako první se vzpamatoval ten pomatenec. ,,To jsou ty zlodějky, co tu pořád chodily krást, pane vedoucí, nejspíš se pokoušely ukrást něco klukům z Tokio Hotel" vysypal ze sebe namáhavě větu, protože byl strašně udýchaný, tak jako já s Dany z té rvačky. ,,Kdo se nám pokoušel co ukrást?" ozval se najednou další hlas a do pokoje vešli Tom a Bill. Když je Danča viděla, úplně roztála. ,,Kdo jste?" zeptal se Tom, když nás zpozoroval. Než jsme stačily odpovědět, ujal se slova ten vedoucí. ,,Nejspíš jsou to dvě fanynky, které se vám snažily něco vzít, ale nepovedlo s jim to. Přistihli jsme je dřív, než stačily něco ukrást, takže..." ,,My nejsme žádné zlodějky!!!" zařvala jsem znovu, tentokrát ale na vedoucího. ,,Ano? A kdo tedy js.." snažil se něco říct vedoucí, ale moje trpělivost byla ve finishi. ,,Jen jsme hledaly můj mobil, který jsem stratila a narazily náhodou na tuhle místnost, když se tu najednou objevil ten debi.. pán a začal na nás řvat. ,,A jak nám to potvrdíte?" podíval se na mě vedoucí. Stačí, když řeknete, jak váš mobil vypadal. ,,Byla to stříbrná Nokia" odbyla jsem vedoucího, protože ty otázky byly stejně zbytečné. ,,Jako tady ta?" zeptal se náhle Bill a vytáhl z kapsy můj mobil. Já protože jsem byla už otočená k odchodu, jsem se znovu otočila a viděla jsem, jak mi Bill mobil podává. ,,Jo..., totiž ano.." vykoktala jsem. Bylo to nečekané. ,,Tak tady je" podával mi ho Bill a usmál se na mě. Já si ho od něj vzala a ani jsem nepoděkovala. Byla jsem strašně naštvaná. ,,Tak je to vyřešené, tak to můžeme spolu..." začal vedoucí, ale já ho zase přerušila. Dany jdeme! Danče se moc nechtělo. Za tu dobu, co já všechno vysvětlovala, se na sebe s Tomem pořád usmívali a culili se. ,,Tak jdeme!" ,,No jo, vždyť už du!" řekla a eště Tomovi zamávala, zatímco Bill se za mnou smutně koukal a díval se jak spěšně odcházím. Když jsme byly venku před halou, neodpustila jsem si a začala to Danče vyčítat. ,,Tak hele, už s tebou nikdy na žádnej koncert nepůjdu a na Tokio Hotel už vůbec ne, jasný?" ,,Ale já za to přece nemůžu, že ty si stratila mobil a kvůli tobě sme se tam dostaly!" odpověděla už taky naštvaně Dany. ,,Ale můžeš! Kdyby sme tam nešly, tak by se to nestalo!" Na to už Danča nereagovala. Šly jsme tiše ulicí a nikdo z nás nepromluvil. ,,Mě to ale nevadí, že sme tam přece jenom šly" řekla Dany po chvilce. ,,Jak to myslíš?" nechápala jsem, jak někomu nemůže vadit, když na něho někdo řve a eště nadává do zlodějek. ,,No..., že to.., přijdeš zítra teda k nám?" zeptala se Dany a já nechápala proč najednou změnila téma. ,,Jo, vždyť sme se domluvily!" podívala jsem se na Dany. ,,Tak to je fain! Mír?" podávala mi ruku. ,,Jasně!" podala jsem ji svoji a po dlouhé době jsme se znovu rozesmály...........POKRÁČKO PŘÍŠTĚ
autor:Margaritka

Handicap-4.díl

9. července 2006 v 17:31 | RoCK-DeViL |  ""FF-Handicap""
Píše,že se se mnou chce zítra sejít v Praze a jestli by bylo možný abych tam byla.Nevím co mám dělat,chci ho zase vidět,ale sem na vozíku a nevím co by na to řekl.Přeci jenom Tom,rozený balič a lamač dívčích srdcí+holka na vozíku.To nejde moc k sobě.Uvažuju jen tak sama pro sebe.Ale stejně,chce se se mnou jen sejít a ne se mnou chodit takže je myslím celkem zbytečný nad tím teď přemýšlet.Začnu na mobilu ťukat odpověď.-Promiň Tome,ale zítra se mi to nehodí,ale doufám že někdy příště.Třeba v Německu.. ;)Měj se,Pat.-Tak,doufám že toho později nebudu litovat.Prostě je to hvězdička s moooře fanouškama..Všechno zůstane při starým a každej si budem v pokoji žít svůj vlastní život.Já,coby holka na vozíku a on..no on jako celebrita.Hmm celkem mě sice mrzí že moje konečný rozhodnutí byla právě tahle varianta,ale čas běží a mi jdem s ním.Vrátit se to nedá.Je ráno,mám před sebou celej den.Jdu si přelakovat mí černý,ošoupaný nehty a pak jedu do obýváku,kde se pokusím s námaou udělat pár cviků.Poznala jsem že tenhle můj handicap mi hodně brání v komunikaci a seznamování s lidma.Myslela jsem že to bude snažší,ale až teď sem poznala že opak je pravdou-nebude.Když skončím s cvičením,jedu ke stolku,kde se mrknu na mobil s nadějí,že mě čeká zpráva.Tak už neodepsal,pomyslím si a je mi to celkem i líto že Tom nenapsal odpověď.Vezmu si peněženku a jedu na zmrzku,poblíž našeho domu je taková útulná,malá kavárnička kam ráda a často jezdím.Stejně nemám co dělat a alespoň přijdu na jiný myšlenky.
Posadím se ven a objednám si zmrzlinovej pohár.Pak tam jen tak sedím a přemýšlím.Proč nemůžu mít žádný kámoše?Je to tím vozíkem,nebo mnou?Mezi tím přemejšlením ve mě pohár rychle mizí a ani se nenaděju a miska je prázdá.Chci jet zaplatit,když v tom si všimnu že mě pozorují nějací kluci,pořád ještě sedím za stolem.
"Hej kotě,nechceš si jít k nám přisednout?"Řve na mě jeden a ostatní dva pískají.Hej se na ně pousměju a jedu k pultu."Hej to si měla říct že seš postižená.."Směje se ten černovlasej týpek a ti dva vedle něho se zase přidaj.."Otočím se radši a jedu co nejrychleji k pultu,zaplatím a vydám se k domovu.."Cejtím jak mi vlhnou oči,sáhnu do kapsy,za účelem vytáhnout kapesník.Sakra,žádnej nemám..Proč?Proč všem kolem mě tak vadím?Skutálí se mi slza po tváři a za ní další a další.Odemku a jedu do pokoje kde se přesunu na postel,kde se můžu konečně vyplakat..Je to težký,žít s vozíkem a vědět že skoro nikoho nemáte a všem ste na obtíž.Vždyť máma,pořád mi musí něco pomáhat,sem na ní závislá,bez ní bych nebyla nic.......No ale,proč tu brečet....Brečením se nic nevyřeší a co.Tak sem holt na vozíku,budu se s tím muset už jednou pro vždy smířit....
O 2 dny později:
Balím s mámou věci,zítra se stěhujem do Německa.Už se těším.Tam třeba konečně přijdu na jiný myšlenky a snad najdu i lidi,kterým nebudu vadit.O tom sice pochybuju,ptž sem nikoho takovýho ještě nepotkala(až na mou rodinu)ale snad...Uvidíme.Druhej den vstáváme v osm,letadlo nám letí v deset,tak nemusíme moc spěchat.Auto máma prodala,stejně si chce koupit větší a novější,tak proč to neudělat až v Německu.Cesta letadlem je rychlejší než autem.
O několik hodin později už sedíme v letadle.Já si čtu časopis.A máma jen tak kouká z okna.Nemůžu se dočkat toho novýho prostředí co mě čeká...
Když jsme v Německu,taxík nás zaveze k našemu domu před kterýmm úžasem nemůžu skoro dejchat.Máma sice říkala že to bude velký,ale až tak velký sem to nečekala.Jedu do vnitř zatímco máma odnáší zavazadla z taxiku.Dům je bezbariérovej,jak jinak.Máma dělá všechno proto aby mi to usnadnila.Když se trochu zabydlím,řeknu mámě že se jedu projet po okolí a jedu...
Projíždím městem,když v tom.......Uff,málem mě to položí...Ve vedlejší ulici uvidím....POKRÁČKO PŘÍŠTĚ
autor:Leňulí(já)