♥Děkuji Vám za všechno co pro mě děláte♥A že sem chodíte ;)

Koncert-Ostrava, očima Áňi

9. dubna 2007 v 22:26 | RoCK.DeViL |  *Moje kecy*
Takže...měli sme doma lístky 18 dnů...předpokládala sem, že to bude nejdelších 18 dnů v mém životě...ale nebylo...to uteklo jako voda (myslím, že ještě rychlejc). a bylo to tady. Ráno 7.4. (sme jeli ještě k babičce, ale to není podstatné...) pak sem už doma seděla 3 hodiny namalovaná a nachystaná...nj. sem vyrazila si o půůl 1 za mojou nejkou a její ségruš...se mě po cestě rozklepaly kolena (to byla ta tréma).Chvíli sme tam byli a pak to přišlo....cesta do Ostravy. Uběhla fákt rychle a už sme se fotili aj se stupenkama před ČES Arénou....prostě boží...i ta dlóóóuhá řada uběhla rychle. Sme si tam aj pokecali se supr holkama (obě byly Dominiky) a dali sme si aj icq...a je to tady (vím,že to píšu furt to samé ale pls, neřešte to!!!) my stojíme v aréně a hodinu čekáme na začátek koncertu. Eva (my nejka) tam provokovala takého týpka (prej "Blbec"). Zbývalo ještě asi 45 minut a tak sme šli s Léňou na záchod. Se nám nechtělo čekat v mega dlouhé řadě na hajzlíky a tak sme vlezli na pánské. Tam po nás začal ječet jakýsi borec, co tam scal...tak sme šli čekat tu řadu...to byla úleva. A sme zace v aréně a čekáme, čekáme a čekáme. Najednou TMA....černočerná tma a po 2 minutách zašlo šílení...oběvila se mlha a ozvali se první tóny ÜEDW...pak se zvedla část megácky mazaného pódia a uviděla sem je...si v tomto pořadí. První sem viděla Toma, pak sem se koukla na bubny a viděla Gustína...pak asi v půlce písničky Billa a Georga až skoro na konci songu. Začlo šílení...sme tam s Léňou točili a fotili jako o život. Písnička za písničkou. Nevím kdy, ale měla sem pocit, že na mě Bill hodil voko a tak sem na něj vyplázla jazyk (já vím, jsem potvora, ale co už...Evka ukázala na Toma fakáča...tak co).Akorát mě trochu mrzí, že Bill mluvil Německy a my mu nerozuměli. Ale to je vedlejší. prostě fáááákt boží. Sem si to nádherně užila. A byla tady poslední písnička. Ich bin Da. Ano Beru, rozbrečela sem se tam...je to moje nejnejnej oblíbená písniška a Beruščina taky. Mě bylo velice líto, že sem nemohla být s ní. Ale zpívala sem jako o život. Po skončení sem viděla jak klucí rozhazujou věci po sále...měla sem možnost chytit paličku, ale Gustín ji hotil tak 3 metry vedle mě...jinak jedním slovem (ale ono se to ani popsat nedá) PARÁDA....pak sme ještě asi hodinu běhali kolem arény, ale pak přijel odvoz a my jeli domů...to bylo vyprávění zážitků. Odvoz mě odvezl :D až k baráku...doma na mě čekali naši a já jim to musela všechno vyprávět. Pak sem si šla vyčistit zuby, nasadit drátky (rovnátka) a šla sem spat. V hlavě se mi honili miliony myšlenek, vzpomínek a pocitů, až sem z toho usnula. To je má velká a CELOŽIVOTNÍ vzpomínka na Ostravu a Tokio Hotel. Měli velice nádkernou atmosféru. Pá...váš Brůk Aňulka (pardon, Evulčin Beruščin Brůk) PS: S nejkou sme si slíbili, če jestli klucí nepůjdou na vojnu, tak se ještě na jejich konzík dostaneme!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama